To je šílené, tohle chceme hrát!

2014-09-01, Miloš Zapletal, www.casopisharmonie.cz

S trojicí sympatických mladých dam – flétnistkou Janou Pavlíčkovou, sopranistkou Lucií Rozsnyó a klavíristkou Sárou Medkovou, vystupujících pod názvem ISHA trio – jsem jednoho pochmurného podvečera rozprávěl v kavárně poblíž brněnské konzervatoře o výhodách a nevýhodách netypického ansámblu, texaské náklonnosti k Janáčkovi a inspiracích silnými sny.

Časopis Harmonie, vydání 09/2014, str. 28-29

Janáček v Texasu

2013-05-03, Vít Zouhar, www.muzikus.cz

Komorní program čtvrtečního večera předneslo české ISHA trio. Vedle skladeb A. Dvořáka (výběr z Milostných písní), L. Janáčka (výběr z cyklu Moravská lidová poesie v písních) a B. Martinů (Scherzo pro flétnu a klavír, Nové slovenské písně) soubor interpretoval také soudobé kompozice Ivo Medka (Ancient Stories), Miloše Štědroně (Pretty Ophelia – Poor Ophelia) a Sáry Žalčíkové (Songs of the Sion Doughter). Pianistka Sára Žalčíková, flétnistka Kristýna Vaculová a sopranistka Lucie Rozsnyó publikum nadchly svrchovanou technikou a výrazem zejména ve skladbách B. Martinů, zaujaly interpretační šíří a sklidily zasloužené ovace rovněž po provedení skladeb M. Štědroně, S. Žalčíkové a I. Medka. ISHA trio opět prokázalo schopnost poutavě a zajímavě interpretovat jak soudobou hudbu, tak osobitě prezentovat repertoárové skladby 19. a 20. století.

Tři mladé ženy a hudební meditace

2013-03-19, Josef Herman, www.divadelni-noviny.cz

Svůj první kompakt, pojmenovaný podle už v zahraničí uznané skladby Ivo Medka Ancient Stories, natočily členky ISHA tria v Besedním domě v Brně už v roce 2011, CD vyšlo v elegantní grafické úpravě obalu vloni na podzim. Soubor založily sopranistka Lucie Slepánková, flétnistka Jana Pavlíčková Lukášová a klavíristka Sára Žalčíková v roce 2007 na Hudební fakultě JAMU a koncertovaly v tomto složení už v různých českých i evropských městech, a také v USA. Spojením vokálu, klavíru a flétny vytvořily specifický zvuk svého sdružení, průzračný, připomínající vysokým sopránem a flétnou i většinou jemným klavírem hudbu sfér a ozvláštněný měkkým vláčným, ryze ženským způsobem interpretace. Ta spojuje šest byť různorodých kompozic pěti brněnských skladatelů prakticky tří generací do jednoho logického hudebního celku.

Kompakt otevírá rozverná skladba Miloše Štědroně 2 texty různě: dvakrát tři zhruba půlminutové variace kraťoučkých textů zakončené sedmou skladbičkou v postavení jakési cody si pohrávají s různými historickými i současnými kontexty, nechybí ohlas renesance a lidových popěvků.

Jakkoli se začíná zvesela, kompakt je laděný spíš meditativně nejen charakterem skladeb, ale především zmíněným interpretačním přístupem hudebnic. Hned druhá tříminutová skladba Petera Grahama Regen (Prší) evokuje tesknou deštivou atmosféru táhlými zpěvními a flétnovými pasážemi podloženými „kapkami“ jemného přediva klavíru. Klavíristka Sára Žalčíková coby nejmladší komponistka přispěla k repertoáru kompaktu Písněmi dcery Siónské, vlastně jímavými i dramatickými, hudbou evokovanými situacemi, vycházejícími z biblických textů a židovských duchovních tradic. Pozoruhodná kompozice využívá hlas nejen ve zpěvní lince, ale i v dramatických extatických zvoláních a také k jakési hudební deklamaci. Žalčíkové jedenáctiminutová kompozice je druhá nejdelší, o necelé čtyři minuty ji přesahuje jen další formálně vlastně písňový cyklus Cantique de cantiques (Píseň písní) zástupce nejstarší generace Františka Gregora Emmerta, nejmelodičtější a nejlyričtější dílo kompaktu.

Titulní devět a půl minuty trvající skladba Ivo Medka Ancient stories (Starověké příběhy), sestávající z šesti částí označených pouze písmeny a dvou interludií, je z formálního i zvukového hlediska nejvolnější. Evokuje jakési útržky zvuků a snad tušených příběhů vynořujících se z dávných věků. Ženský hlas je vedený v hravých, místy až extatických pasážích, ale nechybí ani bukolická prostá melodika. Flétna se místy mění v rytmický nástroj stejně jako klavír, výsledný zvuk je syrovější, spontánnější a především rozmanitější než v předchozích skladbách.

Kompakt končí uklidňujícím Chansonem Petera Grahama.

Žádná ze skladeb neopouští tonalitu, žádná samoúčelně neexperimentuje. Kompozice pracují s obvyklými, byť třeba hodně rozvolněnými formami. Všechny jsou „programní“ v tom smyslu, že usilují oslovit posluchače hudebními a literárními prostředky formulovanou výpovědí. Emocionální i racionální výpovědí!

Kompakt působí jako logický formální a estetický celek, nejpůsobivější je právě cesta tří interpretek různými vrcholy, údolími a zákoutími na sebe navazujících skladeb jako jednou členitou krajinou. Nechat se po ní vést znamená očistit se od běžné reality, zastavit se v běžném čase a ponořit se do myšlenek, které hudba kompaktu evokuje. Je to čas od času hodně užitečné.